Info - Sudová chodba a Ponorový dóm - srpen až říjen 2017 - Západní

Od srpna do října jsem načal průzkum v Západní jeskyni, a to trochu mimo obvyklou zájmovou zónu, konkrétně ve směru přítoku, k povrchu a do nekrasových hornin. Možná se podaří rozřešit jeden z mnoha dalších otazníků jeskyně. Sudová chodba je poslední blíže neprozkoumaný a s pouhými 12 metry přesto nejdelší z jihovýchodních přítokových kanálů, kdysi dotujících vodou hlavní prostory Západní jeskyně. Jméno nedostala chodba podle svého tvaru, jak by se dalo čekat, ale podle dávné sázky dvou jeskyňářů o sud piva, zda tím směrem jsou prostory či ne.

Celá Západní jeskyně vznikla na ukloněném nepropustném břidlicovém podloží, které tvoří jádro zdejší sevřené antiklinály, jinak řečeno – zde konkrétně překocené vrásy čili ohybu ve tvaru obráceného U, kde už chybí vrchol ohybu a na povrchu zde tak opticky zbyly jen dva oddělené pásy vápenců. Díky zmíněnému překocení to leží všechno jakoby na boku. Chodba je vytvořena na jedné z hlavních puklin jeskyně, upadá pod úhlem asi 45 až 50 stupňů od povrchu a připojuje se kolmo na tzv. Hlavní chodbu. V tomto místě se voda mísila s hlavním přítokem ze sousedního Ponorového dómu a společně tak dotvořily část dnešních největších prostor. Puklina protíná masiv napříč všemi horninami a s jejím rychlým a hlavně neprůlezným koncem ve směru Sudovky to proto není zase tak jisté. Úsek se Sudovou chodbou se prořezává hraniční vrstvou slínitých vápenců, potom asi 30 metry břidlic a musí pak pokračovat do sousedního pruhu vápence s výchozy o nějakých 50 metrů dál – jakým stylem, toť otázka. Na povrchu ve vápenci je porucha viditelná díky skrývce před někdejším postupem lomu, o dalším průběhu mimo zónu zájmu lomařů už nemáme představu kvůli půdnímu pokryvu. Přes označení „chodba“ to byl vždy ve skutečnosti odporný bahnitý komín s jednou nepříjemnou úžinou tvořenou odsedlým blokem a v horní části snižující se do neprůlezna s výhledem na změť kamení. Po počátečních pracích je to teď monotónní, klenutá, už skutečná chodba se stropní puklinou. Počva původně záhy přecházela do úzké pukliny, ale pod naplaveninami dál pokračovala koroze boků a ze slínitého vápence zbyl jen mazlavý jílovitý zbytek tmavé, místy stříbrošedé barvy. Na levé straně sleduji deskovité zelené chlorit-sericitické fylitické břidlice, s charakteristickým stříbřitým pololeskem. Ty jsou pro mě základní úroveň, po které jdu dál. Viditelné jsou mimochodem na stěně pod Ponorovým dómem těsně nad počvou, kde jsou víc rozpadavé a laminované. Naplavený sediment je hlinitý, občas s malými kusy slínitého vápence a zeleného metadiabasu. U někdejšího dna jsou pak větší (těžší) kusy metadiabasu. Z volně ležícího odsedlého bloku jsem získal tenké, skoro metrové desky pěkně zvrásněného slínitého vápence. Pominu-li prostou makačku s vyklízením sedimentů, nevyžaduje činnost v chodbě žádnou náročnou techniku a nouzově také účast většího počtu osob, což je prvek naprosto zásadně omezující všechny co do objevů perspektivní výzkumy v našem krasu. V roce 2014 jsem do té doby neprůleznou část na konci chodby zvětšil na rozměr stojícího člověka a pak už jen čekal na dostatek času a hlavně chuti bádat dál. Konečně, od letošního léta jsem podnikl dvanáct akcí, při nichž se díky nenáročnému terénu dalo pracovat i o samotě jen s „přítelem na telefonu“. Díky Monice a Montemu, kteří mi pomohli s vyvážením – jen ze Sudovky tedy letos 150 koleček. Nyní je chodba do poloviny vyklizena úplně a horní část je lehce průlezná až na čelbu, kde je možné stát. V plánu je úplné vyklizení kromě pukliny v počvě. Chci vidět profil a skladbu sedimentu a také chci zkapacitnit chodbu pro další činnost u závalu. Ve své polovině má chodba šířku 2 metry a výšku 1,4 metru bez stropní pukliny. Po dalších šesti metrech prozatím končí čistě kamenitým závalem, kde se prudce zvedá strop. Mezi kameny je volno, tzn. nad závalem lze očekávat nezahliněnou řícenou prostoru. Georadar by jistě lehce ověřil ponor, ale to není ta nejdůležitější věc. Někde v těch místech očekávám další křížení puklin, jak je to v téhle jeskyni pravidlem a sedimenty nakonec nemusí vůbec souviset hlavní puklinou, ale s jiným navazujícím kanálem. Popravdě neočekávám ony velké prostory. Hloubka v nejvyšším bodě 7 metrů a pás břidlic až na povrchu, i když úzký. Ale možná Sudovka nakonec překvapí, to je na podzemí to nejlepší - příroda vytvoří vždy něco nečekaného. Kdysi zde proběhla povrchová telegnostika s cibulemi, či něčím podobným, s velmi nadějnými výsledky, tak to bude jistě super... :-) Ještě se musím zmínit o letošní činnosti v Ponorovénm dómu, odkud jsme letos vyvezli dalších 82 koleček. Z červnové akce (10.6.) je už zpráva, potom 22.7. jsem, troufám si říci, naposledy uvolnil zával vchodu do dómu plus 15 koleček ven, pak až 7.10. proběhla večerní akce s dvaceti kolečky, při které mi po exkurzním dni moc pomohl Kuba Mikulčík ze ZO 4-03 Labské pískovce. Hned druhý den jsem zakončil úklid pod Ponorovým dómem posledními sedmi kousky, a tak máme prostor zase připravený na další sezónu. Nyní už díru obývají chlupatí spáči, ale na jaře opět vypukne minimálně další kolo akce „Sudovka“. Vše záleží na účasti, prioritou jsou předpokládané prostory na opačné straně jeskyně, ale zde se nedá efektivně bádat bez náležitého počtu spolupracovníků, však i dosud odvedená práce v Sudovce by zabrala pěti lidem maximálně dva víkendy. Jirka H.

Vložil Jiří Honzejk, 10. února 2018 11:15.


 
Síla vrstvy sedimentu na 6. metru, pohled mírně vzhůru
Výhled do horní poloviny, kde je chodba vyšší. (Průlez má na výšku půl metru)
Z Hlavní chodby na 6. metr Sudovky. Dole šířka 1,3 m, nahoře 2 metry
Z poloviny Sudové chodby dolů k Hlavní chodbě


Jméno:
Heslo:
vyber fotografii:
Popisek fotky:
místo:
typ akce: