Rosia Montana posedmé a nikoliv naposledy

Další akce BWP - Krtek to nazval výročkou.

8. listopadu v pátek jsme vyrazili opět do rumunské Rosia Montany. Z velké montanisticko – potápěčské akce se to zvrtlo na nejhorší možnou skupinu tří – Krtek, Švorcák, Ivan. Není nebezpečnější možné obsazení, snad jen že by se připojil Aladar na povrch, nebo Láďa pod zem. Cílem výpravy byla dobývka Cantaliste s výškou něco přes čtvrt kilometru. Byli jsme vybaveni zcela novou mapou a vezli jsme sebou obří nástěnnou mapu jako dárek pro ředitele místních dolů. Ten nakonec obdržel i cca 40 kusů vytištěných fotek. Opět jsme si užili pět minut slávy a ofotili podklady pro další mapové dílo. První den bylo tak neuvěřitelně krásně, že nemělo smysl chodit kilometry v podzemí a tak jsme vyrazili na Rosia Poieni, třetí největší důl na měď na světě. Druhý den se již ráno zalezlo do štoly Irina, podle nás Aurora. Po závalu jsme se vydali do Ioscoli, což byla ve skutečnosti Rakosi de jos. Z těchto omylů je patrné jedno – důlní mapy jsou na rozoraném povrchu zcela zbytečné a jen hrubě orientační. Každopádně důležitý byl třetí den, kdy jsme vyrazili po hlavní štole Orlea několikakilometrovým pochodem na dobývky Cantaliste. První zastávka byla na zcela kompletní slepé jámě Tarina z roku 1910. Následoval pochod směrem na Jig, kde nás zastavil špatný vzduch a téměř neprůchodné bláto. O zachovalosti tohoto kusu systému Orlea svědčily i měděné troleje staré odhadem 70 let. Pod Cantaliste to vypadalo tak jak jsme očekávali – vše do dobývek zavaleno a naopak všechna lezná oddělení volná a v perfektním stavu. Jenže co naplat, když čas se s fotografováním pomalu krátil. Takže bylo jasné, že výhodnější bude poctivá dokumentace jednoho patra, než přelézání z horizontu na horizont. Na mnoha místech bylo jasně patrné, že jsme tam byli po mnoha letech první (možná i po desítkách let). Místy byly štoly profilu nákladního auta z poloviny vyplněné limonitovým blátem. Další den jsme se vydali hledat šachtu z otevřené dobývky Cetate. Šachtu jsme našli, ale závaly udělaly své a tak jsme se potloukali poslední den po dobývkách a pilířových sálech, které ze všeho nejvíc připomínaly litoměřického Richarda. Následovalo povrchové hledání štoly Ioscoli, při kterém jsme narazili na starý středověký důl a jednu malou díru. Ta „malá díra“ byla ve skutečnosti římská štola, která se zčásti otevřela po nedávném sesuvu půdy. Po vykopání a proplazení zavaleným vchodem se otevřela malá komora, snad i s nápisy na stěnách a zavaleným pokračováním do komína. Štola byla desítky, nebo dokonce stovky let nepřístupná díky poloze v těsné blízkosti potoka hluboko zařízlého mezi svahy Cirnicu a Cetate. V rámci montanistiky je právě toto „zlatý důl“ a solidní potenciál na krásné archeologické nálezy. Stačilo by důl vypláchnout vodou z potoka. Otázkou zůstává, zda tento objev nahlásit a průzkum přenechat jiným, nebo vydržet do nějaké zimní či jarní akce. Celkově se za těchto pár dní stihlo pořídit cca 2100 fotografií, perfektně ofotit poslední důlní mapu a objevit „novou“ římskou štolu. Zároveň jsme zjistili, že úroveň důlního měřičství i v tak významné lokalitě v druhé polovině 20. století byla mizerná. Naopak potěšil nás hloubkový tisk důlní mapy na autoplachtu, kdy se dá využít důlní mapa i jako sedátko, je omyvatelná a prakticky nezničitelná. Termín další akce bych odhadoval na přelom zimy a jara!

Vložil Ivan Rous, 18. listopadu 2013 18:06.


 
Cetate
Slepá jáma Tarina
Cantaliste
Objevená římská štola


Jméno:
Heslo:
vyber fotografii:
Popisek fotky:
místo:
typ akce: