Symposium „Králíky 1981“
Kras Sudet
Ilustrační foto - straý vchod Západní j. 1958
Kras Ještědského Hřbetu
RNDr. Bosák Pavel a Horušický D. Reiner
Krasové jevy Ještědského hřbetu jsou vyvinuty v metamorfovaných
sériích tzv.Ještědského Krystalinika (algonkium až silur) a ve
velmi slabě metamorfovaných uloženinách devonu-spodního karbonu.
Karbonátové horniny jsou součástí převážně silurskách a devonsko-spodnokrarbonských
členů. Ještědský blok je velkou tektonicky vyzdviženou jednotkou
ohraničenou zlomy směru SW-JW (lužická porucha, šimonovicko-machnínský
zlom) a SV-JZ. Vrásové struktury mají směry os SV-JZ. Na jihu je
ještědské krystalinikum lemování až 600m mocnými uloženinami
svrchní křídy a na S-SV se stýká s jizersko-krkonošským žulovým
masívem. Relikty terciérních sedimentů v útržcích lemují hranici
ještědského krystalinika a krkonošsko-jizersého masívu mezi
Machnínem a Horním Hanychovem. Rozsáhlé výskyty glacifluviálních
glacilakustrinnich a fluviatilních sedimentů jsou dokumentovány v
oblasti táhnoucí se ze žitavské pánve na S přes jitravské sedlo
(předel mezi Ještědským hřbetem a Lužickými horami) až do okolí
Jablonního v Podještědí. V jitravském sedle, u Jitravy a Rynoltic
jsou rovněž známy dosti mocné relikty glacigenních - morénový
materiál je výsledkem druhého náporu halštrovského zalednění (elster)
ve starém pleistocénu.
Krasové jevy (jeskyně, závrty) jsou známy ze dvou oddělených oblastí
a to na SZ od Ještědu a na JV od Ještědu. K prvé oblasti náleží
jeskyně Loupežnická, Západní, Jezevčí, které jsou vyvinuty převážně
v devonských vápencích. Jeskyně Apolínův hrob, Liščí díra i Velká a
Malá basa patří k oblasti druhé s převažujícími silurskými karbonáty.
Je rovněž známo několik drobných krasových pramenů a ponorů. Největší
jeskyní je Západní jeskyně u Jitravy se 200m chodeb, zajímavou
krápníkovou výzdobou a mocnými deluviálními výplněmi. Všechny
jeskyně Ještědského hřbetu jsou dosti úzké, jsou vyvinuty na výrazných
puklinách nebo puklinových systémech. Krasové chodby sledují dva hlavní
puklinové systémy. Prvý systém má parametry 35-70/70-80 a je paralelní
s lužickou poruchou a šimonovsko-machnínským zlomem, tedy s nejvýraznějšími
zlomovými strukturami. Druhým směrem je 315-340/15-85 a 140-150/30-80, je
k prvému zhruba kolmý a je paralelní s menšími příčnými dislokacemi
v ještědském krystaliniku.
Hlavní pozornost byla věnována Západní Jeskyni.
Zde se rovněž soustředily i exploatační výkopy. Poznatky získané v této
jeskyni je možné do určité míry aplikovat i na oblast JV od Ještědu. Jeskyně
Západní se vyvíjela nejméně ve dvou etapách. Zbytky prvé etapy jsou
reprezentovány relikty relativně úzkách freatických kanálů. Určité
jejich partie jeví známky slabého přemodelování při vadózní cirkulaci.
Druhá etapa rozvoje je charakterizování rozsáhlou a pravděpodobně
rychlou korozí podél puklin a vrstevních ploch. Tyto prostory byly
posléze postiženy kongelifrakcí a nato byly téměř úplně zaplněny s
povrchu přemístěnými deluvii. Výplně jsou dosti kyselé (diabasové
zvětraliny a produkty rozpadu fylitů), proto neobsahují žádné
zbytky ať měkkýší nebo obratlovčí fauny. Datování etap rozvoje je
proto založeno na srovnání s mladým geologickým vývojem oblasti.
Krasové jevy Ještědského hřbetu se vyvíjely nejméně ve dvou, časově
oddělených etapách. Nejprve to jsou freatické kanály, vadózní
kanály, dutiny místy s dosti mocnými čirými kalcitovými sintrovými
deskami (Hluboká). Jejich vznik je možno klást do období mezi
ukončením sedimentace miocénní výplně Liberecké kotliny (?torton) a
nástupem glaciací (spodní pleistocén). Vyvíjely se nejspíše v
průběhu pliocénního zdvihu Ještědského hřbetu. Rozsáhlé korozní
přepracování prvotních dutin je s největší pravděpodobností následkem
cirkulace tavných vod sněhových a ledových mas v průběhu elsterského
glaciálu. Není jasné, zda se jedná o cirkulace vod ledovcového jezera
nebo jen o tavné vody sněhové přikrývky hřbetu, ale přesto je možné
oznařit většinu jeskyní Ještědského hřbetu jako jeskyně proglaciální.
Profil chodby Západní j.1988